Kontrast snímku

Kontrast je rozdíl ve stupni zčernání mezi sousedními dvěma místy rentgenového obrazu, označuje se jako kontrast detailu. Rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem rentgenového snímku je celkový kontrast.

Kontrast je ovlivňován těmito faktory:

- Složení objektu: Objekt je složen z částí, které absorbují RTG záření. Pokud má objekt
různou strukturu, za objektem vzniká “kontrast záření”. Tam, kde dopadne více záření, je místo černější. Naopak, kde dopadne méně záření, je místo světlejší.

- Tloušťka objektu: Čím je tloušťka objektu větší, tím je menší kontrast, protože vzniká více sekundárního záření.

- Použité materiály: Tzv. fotografický kontrast je dán filmem a chemikáliemi použitými k vývoji a ustálení snímku.

- Kvalita primárního záření: Závisí na tvrdosti záření. Čím je záření měkčí, tím je větší celkový kontrast. K dosažení měkčího záření použijeme menší napětí. Pokud použijeme napětí větší, sníží se rozdíl v absorpci mezi objekty o velké a malé hustotě.

- Množství a kvalita sekundárního záření: Čím tvrdší je primární záření, tím tvrdší je i záření sekundární. Se zvětšující se tvrdostí a množstvím sekundárního záření se snižuje kontrast snímku.

Rozlišovací schopnost

Diagnostická kvalita obrazu je dána rozlišovací shopností detailu - tzv. rozlišovací schopnost na "vysokém kontrastu" a dynamikou kontrastu, tj. rozsahem šedé škály, kde se hodnotí rozlišovací schopnost na "nízkém kontrastu". Maximální možná diagnostická informace zobrazované tkáně je maximálně dosažitelný dynamický rozsah zobrazení pro zvolenou projekci tkáňové struktury.

- Rozlišovací  schopnost při vysokém kontrastu: Definuje rozlišení dvou kontrastních elementů, ležících vedle sebe. Podobně jako je definována šířka pásma jakéhokoliv elektronického zesilovače frekvneční charakteristikou, je u zobrazovacích systémů zavedená funkce přenosu modulace MTF. Ta je definována počtem párů čar na mm. Jeden pár je modulací černé a bílé.

Rozlišovací schopnost přenosového kanálu je pak definována na úrovni 10% modulace - přenosové charakteristiky - prakticky kdy ještě rozeznáme na filmu poslední černou a bílou čáru (poslední pár) v šumu obrazu. Jednotlivé body MTF křivky se měří na filmu mikrodensitometrem nebo na videu jinou vhodnou metodou. Pomůcka pro měření rozlišovací schopnosti je čárový fantom. Takovéto fantomy jsou vyrobeny z plexiskla, na které jsou naneseny profrézované olověné folie o síle 0,1 nebo 0,05mm.

Čárový fantom 

 - Rozlišovací schopnost při nízkém kontrastu: Rozlišovací schopnost v kontrastu je definována při tzv. nízkém kontrastu a popisuje viditelnost anebo lépe rozlišitelnost dvou objektů s velmi malým rozdílem absorbčního koeficientu, při tom prakticky nezáleží na velikosti těchto objektů, pokud ovšem nejsou větší než velikost šumu projeveného v obraze. Dolní mez rozlišovací schopnosti na nízkém kontrastu určuje šum v obraze - šum, který vzniká v systému. Na obrázku je znázorněno zobrazení signálu v poměru signál/šum 1:1, 2:1, 5:1.

 
Ostrost snímku

Ostrost snímku je udávána rozlišovací schopností, což je vlastně kvalita snímku. Opakem ostrosti je neostrost. Ta je buď pohybová, nebo geometrická. Pohybovou neostrost eliminujeme co nejkratšími expozičními časy, dobrou fixací vyšetřovaného objektu a co nejdokonalejším upevněním zářiče a detektoru záření. Geometrickou neostrost můžeme minimalizovat co největší vzdáleností ohnisko – objekt a co nejmenší vzdáleností objekt – film a dále zmenšením ohniska a zúžením svazku záření. Ostrost je také závislá na kvalitě použitého filmu.

Jas snímku

Hodnota jasu udává relativní světlost nebo tmavost barvy, v případě RTG obrazu se jedná o světlost či tmavost odstínu šedé. Jas vyjadřuje, kolik světla barva s ohledem na její odstín odráží.