Primární záření je směs měkkého a tvrdého záření. Jako měkké záření se označuje záření vlnové délky větší než 0,1nm a má nižší energii. Záření kratší vlnové délky se označuje jako tvrdé a je více energetické. Je neviditelné, má velkou schopnost pronikat hmotou, přičemž se v ní částečně absorbuje. Množství absorbovaného záření závisí na složení hmoty, především na jejím průměrném protonovém čísle, hustotě, tloušťce a na kvalitě záření, tedy na jeho vlnové délce. Toto záření se od zdroje šíří přímočaře.

Sekundární záření vzniká jako vedlejší efekt interakce primárního záření se zkoumaným objektem. Sekundární záření je rozptylováno do okolí.