Vznik RTG záření

Přirozeným zdrojem RTG záření ve vesmíru jsou především hvězdy. Uměle lze RTG záření získat v rentgenové trubici nebo-li rentgence. Celková roční dávka, kterou obdrží obyvatel Země za rok z přírodních zdrojů je průměrně 2,4 mSv. Celková dávka z umělých zdrojů, především z lékařských a průmyslových rentgenů je o řád nižší, okolo 0,3 mSv.

Sievert je jednotkou dávkového ekvivalentu ionizujícího záření. 1 Sv je taková absorbovaná dávka, která při jakémkoliv typu ionizujícího záření vyvolá v organické látce stejný biologický účinek. Dávkový ekvivalent vypočteme jako součin 
D ∙ Q, kde D je dávka vyjádřená jednotkou Gy – Gray. Ta je základní jednotkou absorbované dávky a odpovídá jednotce J∙kg^-1. Tzn. energie 1 Joule absorbovaná 1 kilogramem látky. Q je jakostní faktor, různý pro různé organické látky a jednotlivé druhy ionizujícího záření. Pro rentgenové záření se používá jakostní faktor roven jedné.

Příklady radiační zátěže některých běžných vyšetření

končetiny a klouby – < 0,01 mSv
plíce – 0,02 mSv
lebka – 0,07 mSv
pávev, břicho, bederní páteř – 0,7 – 1,3 mSv

Označení rizika při ozáření malými dávkami

Vlastnosti RTG záření

Luminiscenční efekt:

Rentgenové záření má schopnost přeměnit se na viditelné záření, ale pouze při interakci s určitými látkami.

Fotochemický efekt:

Působením RTG záření na fotografický materiál dochází ke změnám v jeho chemickém složení.

Ionizační efekt:

Energie, kterou rentgenové záření nese, je postačující k ionizaci atomů nebo molekul ozářené látky. To znamená, že při působení na elektricky neutrální atomy se z nich stávají elektricky nabité ionty. Za energetickou hranici ionizujícícho záření se obvykle považuje energie 5 keV.

Biologický efekt:

RTG záření může být využíváno při léčbě, např. v radioterapii. Ve větších dávkách je však pro živý organismus nebezpečné, může způsobit trvalé poškození buněk a tkání. Působí-li záření na biologický materiál, dochází k absorbci ionizujících částic nebo vlnění atomy daného materiálu. To způsobuje vyrážení elektronů z jejich orbit a tvorbu negativně nabitých aniontů. Ionizované části molekul se stávají vysoce reaktivní a vedou k řadě chemických reakcí, které buňku buď rovnou usmrtí nebo vedou ke změnám v genetické informaci.